V rodném místě dům, na zahradě domu plot,

za plotem les,

přes ten les přeletěl kůrovcový běs.

 

 

Umřel borový strom, uschl kmen,

pádem byl plot ohrožen.

Vhodný den nadešel, já s pilou borovici obhlížel.

Pila a pilný prach vůně dřeva ve vzduchu,

mám už v hlavě předtuchu.

Když kmen od větví oholen

a k poslednímu řezu podvolen, pila cinkla,

řetěz spadl a mě nápad přepadl:

co mrtvé je, znovu zrozené být může,

a mému vztahu s Bohem třeba kříž napomůže.

 

Pustil jsem se do díla,

začal mačetou kůru odírat

a štětcem kmen lazurou potírat,

u toho na žebříku gravitaci potírat.

Paže kříže usadit nahoru,

protnout je hřeby na podporu.

Na vrchol ostrý plech 

a vydal bolestivý vzdech,

kotník se podvrkl

a po slzách po pádu na zem vykřikl.

Proč, pane, proč?

Synu, život někdy hodně bolí,

vždyť stát se může cokoliv.

Svobodnou vůli máš,

tak si mého daru važ

a následky svých činů snést se snaž.

Svůj kříž si životem každý nese

až na konec své cesty,

kde s ním provždy klesne.

Jen co kříž s pomocí Boží jsem postavil,

policista se pro mě dostavil,

želízka mi nasadil

a směr cesty nastavil.

Je to daleko od místa,

kde kříž stojí

s domovem a rodinou mojí.

Tak jako kříž je připraven stát

a všemu odolat,

tak ani já se nehodlám temnotě vzdát.

Vždyť světlo je silnější než  tma

a ze svým osudem chci se rvát.

Přijde čas,

přijde den,

já se vrátím zpátky sem,

za rodinou mojí, ke kříži svému,

k rodnému místu mému.

Zase se budu radovat,

svůj kříž spravovat,

svůj úděl ponesu

a pro slávu Boží nikdy neklesnu.

Krásy života pro mě jsou s rodinou,

přáteli a vírou mou.

 

S. P., Věznice Rapotice