Srdce pankáčovo je v Bibli vyryto.
Četl jsem jí, na mou věru.
Šel světem bez ničeho.
Jen pár hadrů měl a jinak nic.
Také měl pár přátel.
Jsem pankáč celým svým srdcem,
to je ten průser.
Já skvěle se mám,
jen hvězdy poslouchám,
o nic se nestarám.
Je to smutný, ale co mám dělat?
To, co vy?
Byl bych věru zklamaný.
Nechápu, co naplňuje vás štěstím.
Války, že házíte si pod nohy klacky.
Co to kecám, já neberu to vám.
Trochu si připadám, že vám tu radím
a ve válčení a hádání vám bráním.
Ale pochopte, že mě to baví,
když ve válce vám něco brání.
A tak si tu tak chodím a s přírodou ladím.
Lidský šachy hraju rád,
neumim v nich prohrávat,
to říkal jsem vám tolikrát,
však nechcete mi naslouchat.
Obětí
Každé obětí je jako hadí uštknutí
a jed je do tebe vpuštěn.
Báseň je o dobrém uštknutí
o takovém, co lásku probudí
a srdce se rozbuší.
Je to sobecké,
chybí mi tento druh obětí.
Rád bych, abych někdo miloval jen mě.
Chci být svázán,
chci někomu patřit,
proto asi nevím, kudy kam.
Sám neumím nikoho svázat,
ale chci být někým svázán a milován.
Chci pro někoho žít,
chci pro někoho tu být.
Cítím se nespoutaný,
jako kdybych neměl pro koho žít.
Každý si ze mne jen utrhne
a mě to zase doroste.
Třeba jsem svázán sám se sebou.
Ano, já objímám sám sebe.
Říká se, že člověk má milovat sám sebe.
Já miluji sám sebe.
Kdo jiný než já, mě má milovat.
Každý ví sám o sobě, co miluje.
Asi se musíme jen respektovat.
Respektovat ve vlastní lásce.
Respektovat vlastní obětí.
Respektovat jeden toho druhého.
Respektovat svůj život.
Respektuji vás a miluji vás,
ale chci být váš Aladin a jeho džin.
Respektuj to a bude ti respekt dán.
Tomáš Horváth Aladin, Věznice Ostrov