Při četbě 43. čísla časopisu TÝDEN ze 14. října 2019 jsem si toho všiml. Agrofert dlouhodobě investuje do toho, aby prasata prožila co nejkvalitnější život. Tato zpráva mě zaujala. Jak chce tato firma zlepšovat život sviním v České republice? A tak jsem si se zájmem celý rozhovor s paní Simonou Sokolovou, členkou představenstva holdingu Agrofert, přečetl.

 images

Amnestie, amina, amňa – s tímto synonymem naděje na propuštění z vězení na svobodu jsem se poprvé osobně setkal na konci své vazby v roce 2012. Už od léta jsem slýchal oknem své cely, jak si vězňové v ostravské vazební věznici z okna do okna vyměňovali tu reálné, tu nereálné i zcela absurdní teorie o tom, zda prezident Klaus na konci svého druhého volebního období amnestii udělí či neudělí. A jestli ano, tak jakou. Tehdy poprvé jsem se setkal také s amnestology.

VŠUDE DOBŘE – TAK PROČ ZŮSTAT V HORNÍM SLAVKOVĚ?

aneb Jak přestěhovat odsouzeného (snadno a rychle?)

 „Kabáty, a za mnou!“ Imperativ, který jsem zaslechl na vycházkovém dvoře při jedné z prvních vycházek. Věta plně charakterizující názor většiny vězňů na pobyt v jednom z nejzápadnějších vězení v Česku. Věta lapidárně shrnující doporučení od barákového z přibylu: „Jsi prvolepenka, tak koukej vodsaď rychle vypadnout.“ Tato věta byla vyslovena se silným moravským dialektem a já si uvědomil, že pro umisťování vězňů do VTOS se uplatňují armádní metody. Tak, jako se z Plzně rukovalo k Michalovcům, a ze Žitného Ostrova do Boru u Tachova, tak se teď Ostraváci podívají do Horního Slavkova, Brňáci do Rýnovic a podobně. Ostatně i já sám jsem pobýval 340 dnů ve vazbě v Ostravě, ačkoliv trestný čin, za který jsem odsouzen, byl spáchán v Praze.

OSense O-Sense