Už od dětství jsem si musela získávat pozornost tím, že jsem dělala průsery. Bojovala jsem o pár vět od mého otce a mými zbraněmi tehdy byly kázeňské přestupky, špatné známky, nadávky a vzrůstající agrese. A to v době, kdy se má rodina rozpadala.

us

Čas utíkal a přišly krátké známosti, prášky, psychiatrické léčebny, diagnosťáky, útěky z nicoty do ještě větší nicoty a drogy. Zlom přišel v den, kdy jsem zjistila, že jsem v sedmém měsíci těhotenství. V ten moment pro mě začal nový život. Moje Sašenka byla mou nadějí. Dokud jsem o ni nepřišla.

Když se na to podívám zpětně, byla to má chyba. I když jsem přesvědčená o tom, že má máma si kompenzuje to, že přišla o mě a nedokázala mě vychovat.

Odstěhovala jsem se do Prahy a začala žít. Dokud jsem se nedostala k jehle. To byla má konečná stanice. Prošla jsem si vším, co ulice nabízí. Od krádeží po prostituci. Od El Pasa k vaření pervitinu a k jeho distribuci kvůli zisku až k opiátům a následnému předávkování. Přežila jsem svou smrt s menšími následky. A pak přišlo vězení, které mi naposled zachránilo život.

První dny byly těžké. Bylo těžké zvládnout třítýdenní krize. Vybudovat si tu respekt, toleranci a chvíli klidu. Ale mnohem těžší bylo mluvit s rodiči. Získat si zpět jejich důvěru alespoň na 60%. Získat si Sašenky úsměv, přítulnost a pár dětských vět, které mi dodávají sílu k boji o přežití.

Je tu spoustu banálních pravidel, systém, který podle mě nedokáže napravit někoho, kdo se procházel po morálním dně. Ale naději na lepší zítřky či budoucnost nám nikdo vzít nemůže. Bojujeme, i když nám život hází klacky pod nohy, snažíme se řešit neřešitelné z izolovaného prostředí. Pláčeme, když slyšíme své děti a rodinu v telefonu. Smějeme se, když na chvíli zapomeneme, že nás od vás drží katr. Mám ještě dost před sebou, jak let, tak práce na sobě samotné i práce v budování důvěry.

Věřím v sama sebe.

Karolína Termotová, Věznice Světlá n. Sázavou

0
0
0
s2smodern
powered by social2s

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

OSense O-Sense