V roce 2017 bylo přibl. 45 % klientů propuštěných z výkonu trestu v mé gesci, tj. v Roudnici nad Labem, prokazatelně závislých na nelegálních návykových látkách. V našem regionu se jedná převážně o klienty na pervitinu. Ve 22 % se jednalo o romské klienty. Asi 15 % klientů spolupráci s kurátorem odmítlo, a v tomto případě proto nevím, zda měli s drogami problémy. Z těchto čísel je vidět, že se jedná o nemalou skupinu klientů.

roudnice

 

 

Co mé klienty s drogovými problémy spojuje

Tyto klienty spojuje nízký věk, částečná nebo úplná ztráta rodinného zázemí, nízké vzdělání. Přibližně 70 % z nich má pouze základní vzdělání, zbývajících 30 % dokončilo odborné učiliště. Problémy tak mají téměř identické. Nemají kde bydlet, špatně se jim shání práce a jsou bez peněz. V možnostech kurátora je takovému klientovi zajistit místo v azylovém domě. Základním předpokladem však je, aby odsouzený dal souhlas se zasláním oznámení o nadcházejícím propuštění. V převážné většině klienti tento souhlas dávají. Díky tomuto oznámení ví kurátor, že klient bude propuštěn a může mu minimálně zaslat depistážní dopis, kde jsou klientovi sděleny základní informace, jaké jsou možnosti ohledně financí bydlení apod. po propuštění. 

Jak komunikovat s kurátorem

V ideálním případě stihne kurátor klienta ve výkonu trestu navštívit osobně a konkrétní problémy probrat při pohovoru s klientem. Kurátor pak může s předstihem klientovi zajistit místo v azylovém domě, domluvit vyplacení MOP (mimořádné okamžité pomoci v hmotné nouzi) na úřadu práce, zaslat aktuální nabídku práce apod. Nejhorší výchozí situace pro kurátora je klient, který se z čista jasna objeví v kanceláři ať již proto, že s oznámením nedal souhlas, nebo proto, že byl podmíněně propuštěn. Úspěšné navázání spolupráce s klientem je základ úspěchu a není jen na klientovi, především kurátor by měl klienta oslovit ihned poté, co se dozví, že byl klient přijat do výkonu trestu. Mělo by následovat zaslání informativního dopisu, jehož obsahem jsou základní informace o tom, co by měl klient učinit po nástupu do výkonu trestu. Díky tomu dopisu, který já osobně zasílám již několik let, jsem v kontaktu s 90 % odsouzených. 

Alternativní tresty ano či ne?

Ale vraťme se zpět k problematice drogově závislých odsouzených. U těchto klientů převažuje majetková trestná činnost, v menším množství se klienti dopouští násilných trestných činů jako loupežné přepadení vydírání apod. Na posledním místě pak jsou trestné činy spojené s výrobou a distribucí návykových látek. Zde se nabízí otázka, zda je opravdu nutné u klientů s majetkovou trestnou činností tyto lidi zavírat do vězení. Nebyly by efektivnější podmíněné nebo alternativní tresty, jako například trest domácího vězení, obecně prospěšné práce? 

Osobně považuji tuto možnost za velmi prospěšnou, ale předpokládá, že se jedná o klienta, který je schopen tohoto alternativního trestu využít ve svůj prospěch, a ne jen oddálit nástup trestu. V takovém případě je vhodné, když je kurátor kontaktován soudem, nebo Probační a mediační službou a za předpokladu, že s tím klient souhlasí, se snaží najít nejlepší řešení pro soud i klienta. Pokud se ovšem jedná o klienta, který opakovaně porušil podmínku, nebo neodpracoval trest obecně prospěšných prací, pak nelze počítat, že by se kurátor „přimlouval“ za alternativní trest. 

Dobré programy ve věznicích, malá návaznost

Když jsou vyčerpány možnosti podmíněného odsouzení či alternativních trestů, nastoupí klient do výkonu trestu. Zde jsou další možnosti, jak s jeho závislostí pracovat. Dnešní práci jak Vězeňské služby ČR, tak neziskových organizací působících ve vězeních, hodnotím velice kladně. V čem tato práce spočívá? Jako každá pomoc drogově závislým je i tato pomoc ve VTOS založena především na snaze klienta/odsouzeného, zda se svou závislostí chce něco dělat. Podrobnosti o těchto programech bych ponechal na pracovnících Vězeňské služby. Všechny programy nejsou stejné a nejsou poskytovány ve všech věznicích. Jako jeden z mála nedostatků hodnotím návaznost po propuštění. U většiny klientů po jejich propuštění nejsou zajištěny žádné následné služby jako chráněné bydlení, doléčovací služby ambulantní nebo lůžkové, a většinou nemá klient ani žádný kontakt na jakoukoliv drogovou službu v regionu. Domnívám se, že je to především proto, že vězeňskou službu zajímá klient/odsouzený pouze od doby nástupu tretu do data propuštění. Co s ním bude potom, je už jen jeho problém. Druhým faktorem, proč to tak je, je nezájem klientů o návazné služby. Nejčastější věta, kterou slyším, je „nepůjdu z kriminálu do dalšího kriminálu“. Ale i v tomto případě může pomoci kurátor. Vysvětlí klientovi princip a důvody návazných programů a případně může pomoci takový program zajistit, nebo klientovi předat kontakty na vhodné zařízení, kterých není mnoho, ale jejich počet je dostačující. 

Léčit, nebo zavřít?

Někdy slyšíme, že ne každý „feťák“ patří do vězení, a především by potřeboval jinou odbornou adiktologickou pomoc. Na tuto otázku hledám těžko odpověď. Když se podívám do loňské statistiky, vidím, že z již zmiňovaných „mých“ 45 % propuštěných, kteří jsou drogově závislí, bylo 41,4% opakovaně ve výkonu trestu a pouze 3,4 % bylo prvotrestaných, a to jen z důvodu nízkého věku. Samozřejmě že vězení je až to poslední řešení, ale k čemukoliv jinému je nutná především snaha klienta a mnohdy ani ta nestačí, když se klient např. rozhodne k léčbě až potom, co byl odsouzen k nepodmíněnému trestu. V takovém případě ho žádné léčení neochrání a musí do VTOS nastoupit. Zde se možná ptáte „Tak proč mu léčení nenařídí soud?“. Mnohdy nařídí, ale to odsouzený musí absolvovat až po skončení trestu, kdy je převezen do psychiatrické nemocnice. Ale buďme upřímní, jaký smysl a úspěšnost má nedobrovolná léčba. Domnívám se, že 10% úspěšnost by byla velmi dobrá. 

Co kurátor ovlivní u drogově závislých

Jak může pomoci kurátor drogově závislým klientům po propuštění, nebo i před odsouzením? Nejprve bych se věnoval situaci, kdy je kurátor kontaktován klientem ještě v průběhu trestního stíhání. Zde velmi záleží na závažnosti trestného činu. Pokud se jedná o závažné trestné činy, je pravděpodobné, že se klient nepodmíněnému trestu nevyhne, ale jeho vlastní snaha léčit se z drogové závislosti může výrazným způsobem ovlivnit výši trestu. Pokud jde o trestné činy, kde je možné podmíněný odklad výkonu trestu, nebo trest alternativní, je možné toto ovlivnit. Základním předpokladem je, že kurátor se orientuje v adiktologické problematice, dokáže klienta vhodným způsobem motivovat k léčbě a nasměrovat, pokud se pro léčení rozhodne. Domnívám, se že v současné době je takových možností dostatek. 

V každém větším městě dnes již existuje nějaké K-centrum, v krajských městech již výborně fungují adiktologické poradny a to nejen pro dospělé, ale i pro děti. V ČR je celá řada AT ordinací. Velmi dobře fungují terapeutické komunity, i když je zde v poslední době poměrně dlouhá čekací doba, ale mám s nimi ty nejlepší zkušenosti. Možná si řeknete, to si ale můžu zařídit sám. Určitě ano, ale kurátor může pomoci vybrat vhodné zařízení, kontaktovat ho, vytisknout klientovi dotazník, pomoci mu se sepsáním životopisu a jeho případným odesláním apod. Věřte, že i takovéto maličkosti někdy rozhodují o tom, zda klient do léčení nastoupí. 

Obtížné návraty

V případě klienta ve výkonu trestu je tato pomoc ještě důležitější. Z hodiny na hodinu se ocitne z bezdrogového prostředí ve věznici v prostředí, kde je možné drogu sehnat kdekoliv a kdykoliv. V tomto případě doporučuji svým klientům začít svůj nový život v chráněném bydlení, kde není zavřený jako ve vězení, přesto je zde chráněn před negativními vlivy. Pomohou mu zde najít práci případně bydlení a je zde i poradenská činnost, která klientovi pomůže vyřešit problémy s cravingem (bažením po droze) případně i s jednorázovým relapsem. Pokud má klient zajištěno dostatečně bezpečné bydlení, doporučuji obrátit se na ambulantní doléčovací služby, které uvedenou pomoc poskytují ambulantně. 

Nabídka adiktologických služeb je v současné době v našem regionu, tj. v Ústeckém kraji, dostatečná. Větším problémem je v současné době nabídka práce, která se ale v poslední době výrazně zlepšila i pro klienty se záznamem v rejstříku trestů a to zejména díky neziskovým organizacím, např. Rubikon. Největší problém je zejména v zimním období s ubytováním. Nedostatek azylových domů v našem regionu, přetíženost stávajících a stále se snižující nabídky městských sociálních bytů dostává klienty do situace, kdy se zcela bez prostředků ocitají na ulici a mnohdy se v této situaci objeví recidiva.

Mluvit o závislosti

Co poradit na závěr klientům, kteří ve vězení o své závislosti nemluvili a ani ji neřešili, přesto ve vězení několik let abstinovali? Říkáte si, ten má vyhráno. Není to pravda. I s takovými klienty se setkávám, a pokud po propuštění nevyhledají odbornou pomoc, velmi často se k drogám vracejí. Abstinovat ve vězení není tak složité, ne že by tu nebyly drogy, ale jejich cena je několikanásobně vyšší než v běžném životě a pokud odsouzený nemá dostatek financí, k droze se prostě nedostane. Po propuštění se ocitne v prostředí, kde jsou drogy na každém rohu a pokud se vrací do stejného prostředí ve kterém žil před uvězněním, nevyhne se setkání se svými drogovými „přáteli“, kteří mu drogu ochotně nabídnou a mnohdy i poprvé zdarma. Pokud jste nikdy v životě drogu neužili a stane se tak poprvé, nebudete závislý po jediném užití, ale pokud jste drogu pravidelně užívali několik let a po několikaměsíční nebo několikaleté abstinenci užijete drogu jednou, vše se vám velmi rychle vrátí a závislost je zpět. Proto doporučuji tuto situaci nepodceňovat a poradit se s kurátorem o možném doléčovacím programu, kde vás naučí jak nabízenou drogu odmítnout, jak předcházet relapsu a jak se vypořádat s chutí na drogu. Pokud toto zvládnete, je téměř vyhráno

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

OSense O-Sense