V srpnu tohoto roku vydal Ústavní soud ČR (ÚS) nález, který se týká práv rodičů  ve výkonu trestu odnětí svobody na styk s jejich nezletilými dětmi dětmi. ÚS rozhodl, že výrokem Krajského soudu v Brně bylo porušeno právo stěžovatele, odsouzeného otce dětí, na spravedlivý proces, garantované Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních hodnot.

 

logo ús

 

 

„Obecné pravdy“ vs. reálný zájem dítěte

Stěžovatel, odsouzený Věznice Rapotice, žádal, aby soud upravil jeho styk s nezletilými dětmi. Děti má v péči matka dětí, která odmítala umožnit návštěvy dětí ve věznici z důvodu, že děti neví o tom, že otec je ve vězení a že by je to mohlo traumatizovat. Takové bylo i stanovisko orgánu sociálně právní ochrany dětí. Děti jsou ve věku 6 a 7 let a před nástupem trestu měl otec s nimi poměrně široký styk (každý sudý víkend a dále dvě odpoledne v každém týdnu), měl stanovenu i vyživovací povinnost, kterou však řádně neplnil.

Okresní soud v Brně a poté i odvolací soud (Krajský soud v Brně) návrh otce na úpravu styku s dětmi zamítl se zdůvodněním, že to ponechává na dohodě rodičů. Dále uvedl, že "návštěva otce v prostředí věznice by pro děti mohla znamenat trauma s nepříznivým dopadem do jejich psychiky i do vztahu k otci, což není z hlediska perspektivy jejich vztahů žádoucí".

Odsouzený otec proto podal stížnost k ÚS, který se jí zabýval a ve věci úpravy styku s dětmi jí vyhověl. Otec svoji stížnost zdůvodňoval zejména tím, že i když je ve výkonu trestu odnětí svobody, náleží mu základní práva a svobody a nesouhlasil s tím, že se výkonu práva na rodinný život  a soudní ochranu zbavil svým protiprávním jednáním. Otec se obrátil i na orgán sociálněprávní ochrany dětí, ten ale  styk dětí s otcem nenavrhl upravit.

Co je opravdu trauma?

ÚS při svém rozhodování posuzoval, zda došlo k porušení základních práv a svobod. Dospěl k tomu, že ústavní stížnost je důvodná. Vycházel mj. z toho, že dle Úmluvy o ochraně lidských práv má každý  právo na respektování svého rodinného a soukromého života, přičemž stát má také pozitivní povinnost spočívající v účinném respektování rodinného života. Omezení soukromého a rodinného života ve věznici je nedílnou součástí výkonu tohoto trestu, v rámci respektování práva vězně na rodinný život je nicméně nezbytné, aby státní orgány umožnily, resp. pomohly zachovat odsouzenému kontakt s nejbližší rodinou.

ÚS se nespokojil s "obecnou pravdou", uvedenou soudem nižší instance, o tom, že návštěva dětí otce ve věznici by pro ně mohla znamenat trauma. Podle ÚS se nezabýval také negativním dopadem toho, že děti rodiče neuvidí dlouhou dobu a nebudou s ním v žádném kontaktu. ÚS vycházel i z toho, že zákon o výkonu trestu odnětí svobody návštěvy dětí ve věznici umožňuje a že ve věznicích jsou pro tyto návštěvy zřizovány i speciální místnosti.

Jde to i jinak

Okresní a krajský soud také podle nálezu ÚS vůbec nezvážil možnost upravit i jiné formy styku dětí s otcem ve vězení (např. pomocí informačních technologií, formou dopisů, telefonátů, Skype ap), který může doplnit i v některých případech nahradit přímý styk. ÚS vyslovil názor, že „styk rodiče s dítětem (a to i rodiče ve výkonu trestu) v přímé i nepřímé podobě má zásadní význam pro emoční pouto mezi nimi i pro další vývoj vzájemného vztahu a čím déle nebude jejich kontakt vůbec probíhat, tím náročnější bude pozdější obnovení tohoto vztahu po návratu z trestu".

Omezení možné jen ve zvláštních případech

Jak dále uvedl ÚS, jde i o nezanedbatelný  faktor ovlivňující resocializaci odsouzeného rodiče. Komunikace s blízkými osobami představuje jeden z nejvýznamnějších prostředků posilování sociálních vazeb odsouzeného. Samotný výkon trestu stanoví odsouzenému mnohá omezení, neměl by však a priori být považován za důvod upřít rodiči ve výkonu trestu styk s dítětem, nejsou-li pro to závažné důvody (např. vzhledem k charakteru trestné činnosti).

ÚS nesouhlasil ani s odůvodněním rozhodnutí Krajského soudu o tom, že děti nevěděly, že je otec ve vězení a že toto je pro udržení jejich příznivého povědomí o otci žádoucí. ÚS naopak vyjádřil názor, že v  nejlepším zájmu dětí by bylo, aby jim byla sdělena pravda o jejich otci a, že zatajování skutečných důvodů by děti mohlo vést k mylné domněnce, že o ně tento rodič ztratil zájem a opustil je. Právo dítěte dostávat informace a vyjádřit svůj názor vyplývá i z Úmluvy o styku s dětmi. (Děti se v tomto případě se skutečností, že otec je ve vězení seznámily později s pomocí psychologa).

Obecné soudy  by se vždy při rozhodování o úpravě styku nezletilých dětí s rodiči měly zabývat všemi okolnostmi případu, všemi možnostmi styku a specifickými okolnostmi daného případu a takto své rozhodnutí i odůvodnit, ne pouze obecným konstatováním o tom, že návštěva dítěte ve vězení by pro něho mohla představovat trauma. Rovněž by měly vážit " nejlepší zájem dítěte", a to i z dlouhodobého hlediska.

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

OSense O-Sense