Vaší žádosti o podmíněné propuštění soud vyhověl, jste propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, kde jste byl umístěn za trestný čin výroba a nakládání s omamnými látkami a jedy, kdy za pomoci prekursorů, tak zvanou českou cestou, byla skutková podstata naplněna.

Po těchto slovech jsem odcházel ze soudní síně v Opavě roku 2005. Ve věznici jsem vrátil věci a vykročil svobodný z brány zařízení. Během šestadvaceti měsíců, co jsem seděl v base, jsem vyabstinoval z pervitinové závislosti. Po čase, kdy jsem si mnohé srovnal a po rozhodnutí, že brát nebudu, jsem čistý vplul do světa.

Doma na mě čekal dvouletý syn a milovaná žena. Holka, která na tom byla dříve s drogami úplně stejně jako já, teď čistá. Začali jsme žít ve dvoupokojovém bytě mé matky. Našel jsem si práci v místní továrně na výrobu elektromotorů. Práce mě bavila a já jsem se tam docela dobře zaučil. Začal jsem pravidelně vydělávat.

Družka byla na mateřské dovolené. Žili jsme si docela slušně. Nepili jsme, nefetovali. Spousty peněz nám zůstávalo. Něco jsme i ušetřili. Byli jsme šťastní, že jsme konečně soběstační a samostatní. Po otcově smrti jsme zdědili malý domek na vesnici. Zezačátku jsme tam jezdili jenom na víkendy. Po čase jsme se rozhodli, že se tam nastěhujeme.

Problém byl jenom v tom, že dům nebyl zkolaudován. Chybělo tam pár dodělávek, aby mohlo být o kolaudaci požádáno. Byly to jenom takové drobnosti. I přes to jsme se tam nastěhovali, nedostatky za chodu odstranili a domek časem zkolaudovali. Dostali jsme číslo popisné 244.

Nádhera, zahrada, posezení pod třešní. Grilování, pálení slivovice, skleník, sazenice rajčat, papriky. Syn si tam našel kamarády. Sousedi byli fajn, měli stejně staré dítě. Náš Mareček chodil na návštěvu k nim domů a sousedovic Péťa chodil k nám. Kolikrát jsem hlídal děcka celé odpoledne. Žena začala chodit do práce a mívala odpolední. Deset let krásného života. Výlety v létě pod stan, do kempu k vodě. Koupili jsme si kola, vyráželi na vyjížďky. Marek začal chodit ve vsi na fotbal. Po práci jsem ho vyzvedával ze školy. Idylka proti tomu, jak jsme žili před tím.

A jak už to v životě chodí, když je něco moc super, tak se to posere. Rozešli jsme se a žena se se synem odstěhovala. Já začal mít víc volnosti, začal jsem místo rajčat sázet konopí a víc chodit na pivo. Zabouchl jsem se do jedné krásné mladé hippiesačky a chtěl jsem ještě znovu zažít ten šílený sex na pervitinu.

Časem jsem začal znova vařit drogy a to už jsem chod domácnosti nezvládal. Znova jsem se ocitl v soudní síni a vyslechl si: „Klademe vám za vinu, že jste se dopustil trestného činu nedovolené výroby omamných a psychotropních látek za pomoci prekursorů, takzvanou českou cestou, a tím naplnil skutkovou podstatu a proto vás odsuzujeme k odnětí svodoby v trvání pět let.

Ladislav Navrátil, Věznice Rapotice