Obraz

Já namaloval obraz barvami

a všichni říkali, jak se jim moc líbí.

Já však stále pocit mám,

že něco na něm prostě chybí.

Na pouti jsem ti vystřelil růži z Maroka

a koupil jsem ti cukrovou vatu plnou nesplněných snů.

Otevři dlaň, dám ti pár jisker od oka,

poslechni proroka a nepodceňuj tmu.

Tento příběh se odehrává v době, kdy lidé pomalu a jistě zapomínají na přirozené věci, nevěří v lásku a ženou se směrem, který je špatný. I když v podstatě nechtějí. K tomu všemu jsou vedeni z velké části těmi mocnějšími.

Bylo léto. Léčil jsem se v bohnické léčebně ze závislosti na drogách. Náš pavilon byl uprostřed parku, který svojí krásou a velikostí připomínal park zámecký. Pavilony se dělily na několik postupně stojících domů jak město, kde žili šílenci, narkomani, alkoholici, lidi ztracení ve svých světech uprostřed parku v kráse květů.