Tento příběh se odehrává v době, kdy lidé pomalu a jistě zapomínají na přirozené věci, nevěří v lásku a ženou se směrem, který je špatný. I když v podstatě nechtějí. K tomu všemu jsou vedeni z velké části těmi mocnějšími.
Píše se rok 2026. V pečovatelské ústavu v Praze, který slouží pro mentálně postižené děti, žije již 7. Rokem chlapec jménem Svatopluk. Jeho rodiče ho tam umístili kvůli jeho vrozeným mentálním vadám. Lékařům se nikdy nepodařilo přesně diagnostikovat jeho poruchy. Špatně slyšel, ještě hůř viděl a vůbec nemluvil.
V zařízení měl chlapec přezdívku Sluníčko. Zasloužil si ji tím, že v posledních 3 letech koukal na televizní zprávy ze světa, často plné násilí, války. Chlapec se při tom vždy usmíval. Vypadalo to tak, že si ve své mysli vždy říká „vše dobře dopadne“. Myslel si to o něm téměř každý z personálu. Prý to z něj vyzařovalo, proto ta přezdívka.
Na světě bylo rozpoutaných více válek. Rusko už delší dobu válčilo s Ukrajinou, nedařilo se tuto válku zastavit. Do této války zasahovaly USA a v podstatě přilévaly oheň do ohně. Aby toho nebylo málo, USA válčili ekonomicky také s Čínou, s Mexikem a s dalšími státy. K válčení se rozhodly i Irán a Indie. Na světě bylo víc zla, méně lásky a nebylo bezpečno.
Vraťme se k chlapci jménem Sváťa. Prostřednictvím médií se do jeho mysli dostávaly stále více a více všechny děsivé zprávy.
Jednoho dne si vrchní sestra, která dohlížela na děti, všimla, jak chlapec dálkovým ovladačem vypnul zprávy v televizi. Nikdy jindy se to nestalo. Od té doby se na zprávy už nedíval a přestal se usmívat. Všem v jeho okolí to přišlo zajímavé a často diskutovalo o tom, co se mohlo stát. Když ho pozoroval speciální psycholog, na nic nepřišel. Chlapec byl častěji v posteli, bylo vidět, že je hluboce zamyšlený. Po nějakém čase vstal z postele a poprvé ve svém životě promluvil, vyslovil slovo „mír“ a následně ho stále opakoval. Slyšelo ho více lidí z personálu. Žasli nad tím, co řekl a hned si to spojili s tím, co chlapec pořád sledoval v televizi.
Asi týden poté, co promluvil, se Svatopluk někde ztratil, v ústavu ho nikdo nemohl najít. Vyhlásili po něm celostátní pátrání. Odešel sám a dostal se až někam k Aši, do hlubokých lesů. V lese si z větví a z trávy vytvořil úkryt, kde přebýval po dobu útěku. Živil se borůvkami a dalšími bobulemi, co v lese našel a pil vodu z pramene. Přežíval takhle týden.
Začal využívat nadpřirozené schopnosti, o kterých nikdo nevěděl, vlastně ani on sám. Když potkal vlka, který na něj chtěl zaútočit, dostal se do jeho mysli. Promítal mu do ní situaci, kdy se sblíží a dokáží spolu žít v míru. Dokázal to.
Když ležel večer v trávě a v listí, vzpomínal chlapec na zprávy a na války, které sledoval v televizi. Uvědomil si, že se dokáže dostat do mysli, komu chce. Vzpomněl si na jediné slovo, které dosud v životě vyslovil – „mír“. A právě mír se chystal na světě nastolit. Přemýšlel, jakým způsobem bude všem hlavám válčících států promítat situace, kdy se jim bude uvnitř promítat vše tak, jak by to bylo, kdyby se neválčilo.
Jednoho dne se dostal všem do mysli a začal jim v hlavách promítat mírové situace. Každý si myslel, že to byl jen sen. Takhle to chlapec opakoval asi týden, než si všichni uvědomili, že je to poselství a že válka je špatná a že na světě bude líp, když se přestane válčit. Ze dne na den všichni přestali válčit. Poté se usmířili a jeden druhému vyprávěli o stejných myšlenkách, které je k tomu donutily.
Na světě vládl mír. A život byl krásnější pro všechny lidi. Chlapec se sám vrátil do ústavu. Za krátkou dobu si ho adoptovala jedna slušná rodina. O válce v televizi nikdo dlouho nemluvil. Určitě je na světě více takových lidí jako Sváťa, kteří se postarají o to, aby se měli lidé rádi.
Jan Haluška, Věznice Heřmanice
