Připadáš si, že jsi sám, se všemi těmi svými odlišnostmi,

maličkostmi a emocemi do nebe volajícími.

Tak to jsi asi také uvězněný v mlze jako bludný Holanďan.

Pro mé omyly a pochybení,

snadné rozhodně není,

získat o dění ve světě informace,

jó být za mřížemi není legrace.

Právě jsem si napustil do dvou desetilitrových kbelíků vodu jako závaží k chystanému cvičení. Pochopitelně jsem do nich dal nejdříve vždy po jednom sáčku na odpadky a po jejich naplnění je zavázal, abych vodu hned v průběhu první série nevylil. Od jisté doby to tak dělám pokaždé. Bylo pozdní odpoledne, velice podobné ostatním pozdním odpolednům onoho týdne.

Jmenuji se Jaroslav a psát jsem chtěl už jako malý. Již tenkrát to byl můj nevětší sen a já, jako cílevědomý mladý muž, jsem si šel tvrdě za jeho dosažením. To, že právě kvůli psaní zůstanu navždycky sám, to jsem opravdu nevěděl.