Připadáš si, že jsi sám, se všemi těmi svými odlišnostmi,
maličkostmi a emocemi do nebe volajícími.
Tak to jsi asi také uvězněný v mlze jako bludný Holanďan.
Už sedmkrát počítám to samé místo, ten samý prostor,
kde každý výkřik vede do ticha a čas běží.
Beze mě? Asi stěží. Mlhavý závoj sedmi věží.
Chci vidět ten rytmus času, nejsem v hrobě,
mám i talent, minulost, a díky tomu nebudu zticha.
Nechci se uklidnit a není mi to volný. Jde o to, co bude dál.
Nejen se mnou, s námi všemi. A má to smysl, když Bůh není?
Bůh je a umřel za naše hříchy.
Proti tomu jen nezájem a křivda!? Jsem tou chybou v systému.
Den za dnem, měsíce i roky tvrdíme všem i sobě,
že o nic nejde, že čas je jen voda.
Láska že po vině touží a tam někde za velkou louží jen snad nový sen, nový život.
Kdo ho utvoří? Lépe: A také je otázkou kdy..
Stihnu to ještě v tomto životě? S opravdovou láskou a nadějí. I já?
Lenka Beretová, Věznice Světlá nad Sázavou
