Kolikrát půjdem pod větvemi stromů?

Tou známou cestou domů!

 Lesní pěšina se line,

v tichosti přemýšlím o té své vině.

Rád se toulám. Městem ve slunečných dnech i v pochmuřených večerech, temnou nocí. Příroda mě přibývajícím věkem přitahuje stále víc. Procházení lesa za doprovodu šumících větví a hlasů zpěvných ptáků. Přes louky a pole v dešti, mračně či slunce svitu. Toulal bych se celým světem, prošel bych ho sem a tam, kdyby to bylo možné.

Smích, zábava, večírky s kamarády. Vždy, když jsem slyšel o drogách, marihuana jevila se mi jako něco jiného. Ve svých osmnácti jsme jeli Klárkou do Holandska na brigádu – chtěli jsme si něco přivydělat na pronájem bytu v Praze, v říjnu začínal nám první semestr na Karlově univerzitě.

Sněhové vločky, zaváté v závěji,

tvořící hradby před zlými sny,

v nichž bortí se mosty, jež pojily minulost,

a dávají naději v budoucí dny.