Sněhové vločky, zaváté v závěji,
tvořící hradby před zlými sny,
v nichž bortí se mosty, jež pojily minulost,
a dávají naději v budoucí dny.
Zase ráno! Co naplat, vstávám a jdu se chystat do školy. Nebude to lehký den, nechce se mi tam, zase jim nebudu rozumět! Jmenuji se Martin Strakoš a narodil jsem se 13.11. 1974 v Ostravě v ČSSR. Dnes je mi 10 let a píše se rok 1984. V tuhle chvíli ani netuším, co mi život přinese, jsem malé desetileté dítě. Ale to se brzo změní. Jdu do školy.
Adama Bůh z prachu stvořil,
by sám v světě neživořil,
člověka k obrazu svému,
nebude už smutno Jemu.
Měl jsem skvělou rodinu,
než udělal jsem kravinu.
Začal jsem se vzdalovat,
různým jedům kralovat.
Ahoj ty můj malej a roztomilej andílku, jsi moje milovaná ženuška a rozkvetlá kopretinka. Vím, že máš kopretiny ráda. Posílám ti jich plnou náruč. Obdivuji tvoji vnitřní sílu a chuť věci měnit a jít stále dále se vztyčenou hlavou.
Strana 3 z 4