Adama Bůh z prachu stvořil,

by sám v světě neživořil,

člověka k obrazu svému,

nebude už smutno Jemu.

Bylo již od prvu jisté,

že té dobré duši čisté

řeč savců ni řeči ptačí

ku hovoru nevystačí.

 

Což Adamovi pomoct může,

stvoří-li Bůh zase muže?

S tím u něho pohoří!

Ženu vnadnou vytvoří!

 

Dokud Adam chvilku spal,

Bůh mu jedno žebro vzal,

ženu krásnou jako květ

vytvořil mu z něho hned.

 

Energie plná byla,

hned Adama probudila.

Ruku jeho ve svou vzala,

objala a milovala.

 

Fyzicky, nu, jiná byla,

jemu se však zalíbila.

Jasné oči, dlouhé vlasy,

jednoduše spousta krásy!

 

Geniální nápad, Bože!

Vytvořiti ženu z muže!

Samota jedince tíží,

v páru žije bez obtíží.

 

Hned je poslal do ráje,

zahrady, bezchybná je.

Avšak v ráji také platí

Boží zákon, lidé zlatí!

 

Chtějí-li tam oba žít,

musí správné cesty ctít.

Zákony jsou jasně dané:

nejíst, co je zakázané!

 

I když zákon ráje znali,

zakázané pojídali.

Vůli Boží porušili,

vykázáni mečem byli.

 

Jen vykázat nestačilo,

aby se jim těžko žilo,

Bůh jim do života dal

utrpení, bolest, žal.

 

Krást se nesmí, to je jasné,

ať už dobré, nebo krásné.

Takový ten zákon jest,

po krádeži přijde trest.

 

Lehčeji by se jim žilo,

kdyby trpět postačilo.

Však za jablečné drzosti,

Evy rodí v bolesti.

 

Muž její se potit bude

v práci, v poli, prostě všude.

Za hřích každý platit musí,

bolest, žal a bídu zkusí.

 

Nedošel by trestu svého,

pokud by nečinil zlého.

Poslechnul však svoji ženu,

vykázán byl pryč z Edenu.

 

Obavami naplněni,

jak mají žít v cizí zemi?

Může život plný dřiny

smýt člověčí pocit viny?

 

Práce tvrdé spoustu měli,

život v ráji opomněli.

Večer spolu uléhali,

by včas ráno zase vstali.

 

Rozrostla se ta rodina

o malého kluka, syna.

Za trest, po všech neřestech,

vešel na svět v bolestech.

 

Syn ten jméno Kain dostal,

sám však dlouho nezůstal.

Brzy již se ženě chudé

narodilo dítě druhé.

 

Trochu jiný Ábel byl,

Bohu víc se zalíbil.

Kain, ten žárlivostí hoří,

zlá mysl vše dobré boří.

 

Uražený, naštvaný,

cíl měl v hlavě udaný.

Zbaviti se bratra svého,

by sám převzal místo jeho.

 

Vyhnat Ábelíčka z domu,

to je málo, u sta hromů!

Zbavit se ho jinak zkusí,

ni přemýšlet nad tím musí.

 

Zabije ho, předsevzal,

na poli pak kámen vzal,

rychle jako pravý had

udeřil, on na zem pad.

 

Že hřích i dnes světu vládne,

nepopřou vám církve žádné.

Spáse blíže = v Bohu je,

kdo lásku má a miluje!

 

Jitka Novotná, Věznice Světlá nad Sázavou