Až překročím práh bytu,

kde měl jsem s tebou žít,

otřepu se hnusem a přestanu snít,

že doba renesance je dávno pryč.

S ní zmizela touha,

a se zamlženým obrazem i chtíč.

Ref.: Deset ran jak od Mojžíše,

počkám až poklekneš u mého kříže.

Tam odhalíš svůj závoj,

na vrcholu Golgoty už čeká lidí roj.

Přiznávám.

Jak včera, tak i dnes, prohrál jsem svůj boj.

Až sundám se závěsem i tvůj stín,

vše složím do krabic a přes rameno prchá splín.

Se studenou vodou na těle zvedám se z vany,

jsem znovu Adamem bez bázně a hany.

Ref.: Deset ran jak od Mojžíše,

počkám až poklekneš u mého kříže.

Tam odhalíš svůj závoj,

na vrcholu Golgoty už čeká lidí roj.

Přiznávám.

Jak včera, tak i dnes, prohrál jsem svůj boj.

Ze vzpomínek tahám rozumy a odmítám si s tebou hrát,

nikdy nic není, jak má být.

Chrčím, křičím, chlastám, ale můžu chodit klidně spát.

Počkám, až přiznáš hříchy v očích mých.

Nepospíchej.

Jen doufám, že ta slova budou lehká jak baldachýn.

Ref.: Deset ran jak od Mojžíše,

počkám až poklekneš u mého kříže.

Tam odhalíš svůj závoj,

na vrcholu Golgoty už čeká lidí roj.

Přiznávám.

Jak včera, tak i dnes, prohrál jsem svůj boj.

Zbyněk Frolík Věznice Oráčov