Asi nepřemýšlíš o mé existenci,

ale jsem to já.

Křehká, přitom mocná,

od počátku lidstva až k jeho konci.

 

Nejsem ničí, přitom jen tvá,

krásná i nebezpečná.

Stačí když budu chtít,

tak můžeš být bohatý.

 

Stačí když budu chtít,

tak budeš pod mostem nahatý.

Má moc je větší než velká,

já řeknu, jestli bude válka.

 

Přinutím tě smát, tvářit se vážně,

přinutím tě k sebevraždě.

Jsem blízko, ale nedosažitelná,

stálá i nepředvídatelná.

 

Zabráním ti spát,

nebude se ti nic zdát.

Budu ti brát, umím ti dát,

budem si hrát.

 

Už sám sebe se ptáš,

jestli moje jméno znáš.

Každý i ty mě máš,

tak přemýšlej, jen se snaž.

 

Jsem mír, jsem láska?

To není otázka.

Zachvátím svět panikou,

Trumpa i s Amerikou.

 

Jsem ta nejnebezpečnější zbraň,

tak se chraň.

Přede mnou není obrana. Tomu věř.

Nepomůžou peníze, jsi pro mě zvěř.

 

Každý mě chce ovládat,

zbytečná to námaha.

Zkoušíš mě odehnat,

vrátím se jako záplava.

 

Jsem to já, co ti pokoj nedá.

Pilná jako včelka.

Jsem to já, ze židle tě zvedám.

Obyčejná myšlenka.

 

Jakub Horák Věznice Kuřim