Celý můj příběh začíná v mých 8 letech ve druhé třídě ZŠ, kdy se po mnoha ošklivých scénách rozvádí rodiče, a já si přísahám, že nikdy neudělám svým dětem … to samé. V pubertě si naivně nalhávám, že jako jediný chlap mamce pomáhám a jsem jí oporou – v realitě takovou, že mám výběrovou školu (jen díky odříkání mamky) a po vojně lukrativní zaměstnání (díky rodině). Nalhávám si, jak je vše fajn a začínám hrát automaty. Výsledek = všechny obelžu, o vše přijdu a ještě nechám rodině dluhy při odchodu do Bohnic, kde bojuji se závislostí.

sám

 

 

Následně začínám od píky z ulice a odjíždím do hor, za prací. Pomalu se stavím na nohy a poznávám krásnou dívku, která i ve své komunitě udělá volbu mezi mnou a rodinu a v průběhu společných let mi porodí dvě krásné zdravé dcery. A i když je naše soužití – „moje rodina", jak na horské dráze, dokonce proložené mým prvním výkonem trestu. Což je opět k úvaze: lhát sám sobě, že jsem páchal, aby mé holky měly = úplný nesmysl, stačilo se uskromnit, či najít lepší práci.

Na sklonku dospělosti jsem utekl k automatům z nudy – vše jsem měl. Nyní na sklonku rodičovství a otcovství, zastávání hlavy rodiny,  jsem v touze po (falešném) „štěstí“ viděl stereotyp a ne štěstí, které jsem měl, utekl k drogám a začal opět lhát …

Auto, zázemí, peníze a chuť – to vše pravděpodobně přilákalo do mé přítomnosti (v té chvíli, v mých očích sladkou) spřízněnou duši. V realitě zadanou matku z 5člené rodiny, která utíká od dětí a povinností s kýmkoliv, kdo má drogy a chce jí dělat dobře. Tím, že tak tráví celý život, má lži a omotání naučené k dokonalosti.

Stal se ze mě pes na vodítku, který klesl nejhlouběji, jak mohl a okradl vlastní děti. Zoufalý, zfetovaný, z ulice - končím tam, kam zjevně patřím, ve vězení. Opět nemám nic a ztrátu dospívání dětí (svůj životní slib) jsem nesplnil. Je mi přes 40 let a až mě pustí – jsem vůbec k něčemu dobrý? Nestanu se do třetice třeba alkoholikem? Mamka je utrápená, že po ní stále něco chci, ženu s dětmi – dle reakcí po telefonu spíše obtěžuji a já? Vím, že to zvládnu a budu tu i já pro vás, miluji vás …

Libor Klekner, Věznice Oráčov

0
0
0
s2smodern
powered by social2s

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

OSense O-Sense