Báli jste se někdy, že pod vaší postelí číhá zlá noční příšera? A co takhle v šatní skříni nebo v temných koutech sešeřelého pokoje? Pohnulo se něco pod stolem? Inu, možné to je. Podívejte se teď pod svou postel. Vidíte tu číhající stvůru? Není tam? Aha, tak to znamená, že ve vašem domě žijí kyrsíci. Strážci klidné noci, bydlící ve vašem domě za clonou tenkou jako pára nad hrncem, a přesto naprosto neprůhlednou, vždy připraveni zahnat zlé příšery, které si na vás brousí zuby, když spíte.

„Mami, já to opravdu zvládnu sám,“ řekl chlapec, než překročil práh svého pokoje. „Dobře, Adame, ale kdybys cokoliv potřeboval, hned mě zavolej.“ Hoch udělal pár nejistých kroků, napřáhl ruku, pomalu obešel celý pokojík, u čehož pomalu přejížděl prsty po nábytku, lampě v koutě, parapetu okna, až došel k posteli, kde se posadil a zaposlouchal do ruchu ulice, který zvenku doléhal k jeho uším. Vše pro něj bylo nové, neznámé, protože právě dnes se nastěhoval s rodiči do nového domku na okraji města, ale blíž k Adamově speciální škole.

Magická clona probuzená hlídacím kouzlem zprůhledněla, čímž ohlásila, že v domě opět bydlí dítě. Kyrsík vystrčil čenich ze svého hnízda upleteného z měkkých barevných provázků a upřel svá mechově zelená očka skrze clonu na osmiletého chlapečka se smutným výrazem v tváři, sedícího na lůžku.

Bez otálení vylezl, zakmital dlouhým čenichem, protáhl si záda, z pelíšku vymotal několik provázků, na kterých začal splétat svá uzlíková ochranná kouzla, aby byl večer připraven pro případ, že by se v domě objevil nezvaný host. Pokud je dům neobydlený, nemůžou kyrsíci clonou projít, a tak se mnohdy ve stavení usídlí různí duchové, běsové a bubáci.

Padla noc, oblohu zalila plejáda hvězd a paprsky měsíce vrhaly oknem mdlé světlo do pokoje. Adam hluboce oddechoval ve své posteli, když kyrsík prošel clonou. Naprosto neslyšně začal v místnosti uvazovat provázky naplněné magií. Vzhlédl vzhůru k plavovlasému chlapci. Spal. Kyrsík se vrátil za clonu a za svého pelíšku hlídal spící dítě.  Hodiny ukazovaly 22. hodinu, když kyrsíkův pohled upoutalo stvoření obalené cáry starých hadrů, plazící se ze stínů pod oknem směrem k posteli. „To není možné,“ zděsil se. „Žádná stvůra nemůže jen tak přejít přes moje ochrany.“

Jenže tato očividně mohla, nedbala žádných bariér a blížila se k Adamově lůžku. Kyrsík vyskočil, popadl klubíčko s bojovými kouzly a proskočil clonou právě v momentu, kdy se netvor sápal chapadlem po chlapcově ruce. Kyrsík mrštil modrý provázek se soustavou uzlíkových kouzel, navinutý na kamínku, který se za letu uvolnil a omotal nitkou příšeřino klepeto. Vzduch se prudce ochladil a stvůra přimrzla k podlaze. Přestala si všímat hocha. Druhým klepetem rozbila ledové pouto a vrhla se na kyrsíka. Vzduchem zasvištělo mohutné chapadlo s cílem rozdrtit strážného skřítka, ale ten na poslední chvíli uskočil, omotal kolem něj červený provázek a odkulil se stranou. Úvazové kouzlo se ihned aktivovalo. Stáhlo končetinu velmi silně. Druhý konec odletěl k psacímu stolu, kde se sám pevně ovázal kolem nohy a začal se smršťovat, přičemž táhl tvora pryč od dětské postele.

Ale i toto kouzlo dokázal útočník překonat. Trhl chapadlem tak silně, že noční ticho protrhl skřípavý zvuk sunoucího se stolu. Adam se prudce postavil. „Mami?“ řekl šeptem. Bojovníci ztuhli uprostřed boje. Ale Adam je nevnímal. Jen bázlivě naslouchal. „Je slepý, troubo!“ sykla příšera a utrhla své pouto. „Jak to, že ti rozumím?“ zeptal se kyrsík a u toho hodil na obludu žlutou bavlnku plnou uzlíků s kouzlem odhalení.

Zablesklo se a pod hromadou hadrů spatřil pokroucené, zmutované tělo jiného kyrsíka s klepety a chapadlem. „Tak proto na něj má ochranná kouzla neúčinkovala. Je to vyděděnec! Kyrsík, který svou chybou neuchránil lidské dítě a byl rodem vyhnán. Takoví se pak často přidali na temnou stranu,“ pomyslel si. „Odejdi a..“ nestihl doříct kyrsík, protože se na něj vyděděnec vrhl.

Bavlnka s kouzlem odhalení vyletěla do prostoru a dopadla chlapci do postele. Ten vykřikl, neboť jeho temný svět najednou explodoval směsicí šedi, světla i barev. Následně jeho oči poprvé uviděly svět. Adam strnule zíral na dva tvory uprostřed místnosti. Kyrsík využil vyrušení. Provázek přemístění dopadl, kamínek cinkl o podlahu, příšera vřískla a zmizela. Velmi, velmi daleko uprostřed hlubokého lesa se pod mohutnou jedlí otevřel otvor a vyděděnec s řevem spadl do kupky suchého jehličí.

Kyrsík si povzdechl. Právě porušil spoustu pravidel, ale přesto řekl „neboj se mě.“ Vyskočil na postel, zvedl žlutou bavlnku z deky a uvázal ji Adamovi kolem zápěstí. „Nesundávej si ji, a budeš vidět, ale ne tak úplně jako jiní lidé….Občas uvidíš i to, co je skryto.“ Hoch se probral z otřesu a hlesl: „Děkuji, ale kdo jsi a jak se ti můžu odvděčit?“

„Jsem kyrsík, skřítek ochránce, ale pokud chceš, říkej mi Joly. To je moje jméno. Hmm, no..Myslíš, že bych si mohl vzít jednu tvou ponožku? Potřebuji nové provázky na svá kouzla, víš? Rozpletu si je sám.“ Adam se usmál, přikývl a chtěl ještě něco říct, ale Joly seskočil z lůžka, vzal ze země darovaný kousek oděvu a s díkem zmizel za clonou. Adam se rozesmál, odhodil přikrývku a rozběhl se k ložnici rodičů.

Kyrsík koukal do prázdného pokoje. Přemýšlel nad vším, co se právě stalo. Potom pokrčil rameny, zamrskal zlatými vousky a zalezl do svého hnízda. To bylo poprvé, kdy někdo spatřil kyrsíka a nějaký kyrsík použil kouzlo na člověka. Ale jen díky tomu spolu v budoucnu zažili mnoho úžasných dobrodružství. O tom si však povíme příště.

Až někdy budete hledat ztracenou ponožku v pračce nebo ve svém pokoji, možná ji má váš domácí kyrsík a rozplétá ji na nitky, aby do nich mohl vuzlovat svá kouzla, abyste mohli klidně spát. Dobrou noc.

Jiří Kratochvíl, Vazební věznice Pankrác.