Když zavřela se brána,
když přišel můj trest,
zjistila jsem,
jak moc jsem sama,
a co vše musím snést.
Někdy se zdá, že svět se zbláznil,
člověk není Bohem, aby se vždy chránil.
Ptám se, kolik chybama už ztratil,
spoustukrát zbytečně i platil.
Skrz okénko malé
pozoruji oblohu,
mraky šedé, těžké,
hledám dobrou polohu.
Tak zpívám si,
zpívám si svoje starý blues,
tak zpívám si,
zpívám si svoje starý blues,
a slibuju si,
že nepodlehnu hlasu múz.
Číst dál: Literární soutěž 2024: Blues psaný na pryčně, Zbyněk Florík
