Když se Vás někdo zeptá: „Co je Tvým snem?“ Jak byste odpověděli? Spoustu lidí na tuto otázku nedokáže odpovědět, a přitom je tak důležité mít sny a stanovené cíle a jít si za nimi. Krůček po krůčku. Protože jinak má člověk pocit, že jen bezcílně tápe a proplouvá životem, který nabízí tak mnoho. A při tom ke štěstí stačí tak málo.
Na život v lochu
mám ušitou vestu,
to už je let, co jsem
nastoupil do prvního trestu.
Číst dál: Literární soutěž 2024: Za branou, Miroslav Taragoš
Bylo léto 21. Byl jsem rok a půl venku z lapáku na „půlku.“ Na cestu na svět šla má dcera a já byl znovu stíhaný za výtržnictví, které jsem nevyprovokoval. Měl jsem rozjetou kariéru v Nuslích jako tatér – Bad Dog Tattoo pod křídly Mistra Stanleyho. Možná mě znáte, možná jste u mě byli. Volali ze soudu. „Za dvě hodiny začíná líčení.“ A abych se prý včas připojil na videokonferenci. „Na videu je vidět, že potyčku začala druhá strana, bohužel vy jste hádku dokončil hodem cihly.“
„Ještě spíš,“ řekla. „A nevrť sebou. Probudíš se.“
Převalil jsem se na bok a uviděl ji. Stejné oči, možná jen trochu míň rozesmátý. Stejná vůně. Stejný rošťácký účes. Stejná ironie v hlase. Nosík pořád trochu nakřivo.
„Brbláš,“ řekl jsem. „Už dlouho se mi nezdají sny.“
„Teď jo.“
La Fayetteho jsem poznal v době, kdy jsem se snažil vypátrat totožnost muže, který lámal rekordy v prodejnosti knih na americkém trhu. Tehdy se chystala velká sláva a já, soukromý detektiv, špička ve svém oboru, jsem měl rozplést onu spletitou pavučinu hádanek a mýtů, které se kolem tajemného muže vznášely jako mléčný opar. Jednou provždy jsem měl odpovědět na otázku: „Kdo je tajemným autorem, po kterém šílí celá Amerika? Kdo je Francis Woodpitter?“
Číst dál: Literární soutěž 2024: Obdivuhodný příběh Francise Woodpittera, Martin Fuchsa