V Za branou mi dali radu: říct pravdu. Syn ji přijal k mému údivu velice dobře. První měsíce jsme si doma tréninkově dokonce hráli na vězení (z lega jsme například postavili vězení). Pak už nastal čas plánovat první návštěvu i se synem. Upřímně řečeno, do Plzně, kde byl druh první dva měsíce trestu, jsem se po své zkušenosti s podmínkami návštěv syna rozhodla nebrat. Den D nastal, až poté, co vyšlo přemístění do Rapotic.
Syn se moc těšil, vzal si s sebou do věznice hračky (auta, tramvaj, letadlo). Návštěva probíhala v kulturním sále, ostraha a vychovatel seděli na pódiu. Jakmile syn mého přítele uviděl, rozběhl se k němu a padli si do náručí. Nikdo neměl problém po celou dobu návštěvy (3 hodiny) s fyzickym kontaktem. Odsouzení mohli být v bezprostřední blízkostí děti, měli je na klíně, páry se mohly dotýkat, dávat pusy apod. Přítel si se synem hrál s hračkami, mohl ho krmit řízkem. Ani syn, který je ve čtyřech letech hlučný, aktivní a musí být v pohybu, tímto prostorem netrpěl. Probíhal uličkami, létal k hracímu koutku a zpět. Ano, hrací koutek se zde nachází – je menší, má koberec, židličky a stoleček. Nad tím je zabudovaná TV, která svého času určitě byla funkční. Hračky tam taky žádné nebyly, což je podle mě i velká škoda. Vím, že „cizí hračky“ dokáží hodně zabavit. Co nebylo úplně fajn, byly dva odpadkové koše vedle dětského koutku. Sice z nich nešel smrad, ale místo by mohly mít v lepším prostoru.
Co mohu vyzvednout, je bufet. O cenách v bufetu, které jsou srovnatelné s cenami na letišti, psát nebudu. K dispozici mají teplé jídlo – např. řízek s bramborovým salátem, spoustu zákusků, chlebíčků, kafe, limonády, pro děti jejich nápoje – Kubík atd., různé sladkosti a dokonce i zmrzlinu. Nikde jsem se s tímto nesetkala – ani v Plzni (tam nebyla k pití ani voda), ani na Pankráci (pouze voda v barelu).
Potěšilo mě, když se syn po návštěvě zeptal: „maminko, to je fakt vězení"? Byla jsem ráda, že si z první návštěvy neodnáší trauma, že celé tři hodiny tam vydržel a že se zase těší na další návštěvu. A já přes počáteční strach už vím, že toto místo – Rapotice je přizpůsobené na děti. Myslím, že i děti by se měly cítit při návštěvách ve VT jako děti a dát jim „dětskou volnost“, protože dětský smích a radost jsou v těchto zařízeních pro odsouzené hodně důležité.
Petra
