René Kroka: Nezáleží na tom, jestli jste měli dobré dětství nebo špatné

Ahoj,

jmenuji se René. Pocházím z Brna a je mi 27 let. Pocházím z početné rodiny. Mám 4 bratry a 1 sestru. Začnu tím, že jsme bydleli všichni v jednopokojovém bytě, šest dětí, táta a máma. Nebudu vám lhát, do svých 12 let jsem spal na zemi na matraci. Měli jsme jen dvě postele, na kterých spali ti nejmladší.

Martin Wrubel: Přestože jsem ve vězení, nás to se ženou ještě více spojuje a posiluje to naši lásku

Jsem chlap, lev s duší poety a odpykávám si trest za své prohřešky… Byl jsem ženatý. Z manželství mám jizvu na srdíčku, ale taky báječného, krásného syna. Ženu jsem poznal, chodili jsme spolu, pak se vzali a po čase se narodil malý andílek.

Babičko, hraješ hru?

S rodinou se vídám, i když každá návštěva, kterou se snažím brát s humorem, mě vždy na několik dnů naprosto odrovná. Vidím své děti, vidím bolest v jejich očích, vím, že můj pobyt tady je zabíjí, a přesto každou návštěvu se snaží být v pohodě.

Alex Jóni: Droga byla jediná láska

Jmenuji se Alex a neměl jsem v životě jednoduchý osud. Narodil jsem se v porodnici v Ostravě. Moje máme mě odložila, protože šla do vězení a já až do 5 let vyrůstal v kojeneckém ústavu. Moje máma se sice vrátila a opět si mě osvojila, ale po 3 letech šla znovu sedět. A já putoval do dětského domova. Hm, nebylo to jen negativní. Bylo to tvrdé, to je pravda, ale já jsem bojovník a dalo mi to sílu a spoustu zkušeností.