Alex Jóni: Droga byla jediná láska
Jmenuji se Alex a neměl jsem v životě jednoduchý osud. Narodil jsem se v porodnici v Ostravě. Moje máme mě odložila, protože šla do vězení a já až do 5 let vyrůstal v kojeneckém ústavu. Moje máma se sice vrátila a opět si mě osvojila, ale po 3 letech šla znovu sedět. A já putoval do dětského domova. Hm, nebylo to jen negativní. Bylo to tvrdé, to je pravda, ale já jsem bojovník a dalo mi to sílu a spoustu zkušeností.
Filip Kempa: Syna jako já bych vydědil
Život se dá žít na mnoho způsobů. Můžete jej třeba prohrát v herně při ruletě nebo na automatech. Také ho můžete prožít jako zloděj, který je nepolapitelný. Každopádně se ale žádná kniha nemá soudit podle obalu. Já si vybral cestu drog, trávy, LSD, extáze a pervitinu a mnoha jiného.
Helena Čechová: Máš můj dík, mami. Tvoje Helča.
Vyrůstala jsem v neúplné rodině. Mně a mému bratrovi se otec oběsil. Mamka se znovu vdala a máme další sourozence, dohromady je nás pět. Mamka nás vychovala sama a obětovala nám celý svůj život. Tak je tomu doposud. Vychovává nám i naše děti. Sestře tři děti. I přes všechnu její lásku k nám jsme já a můj starší bratr skončili ve vězení. Ne jednou, ve vězení jsem počtvrté.
M. F.: Když je svět falešný a stane se pustým ostrovem. Hrozilo mi doživotí, dostal jsem 15 let.
Když je člověk zavřenej, má spoustu času přemýšlet. A tak se ptá často sám sebe na všechny ty otázky, na který ne vždycky najde odpověď. Zamejšlí se třeba nad tím, kdo je vlastně jeho rodina. A co pro něj znamená. Co ještě on znamená pro ni. A myslí i na svoje kamarády. Na svý bejvalý kámoše ze světa tam venku. Přemejšlí, kteří to vlastně jsou. A přemejšlí, kolik jich vlastně zbylo. Není si jistý, a tak se ptá sám sebe, kdo je on sám. A co by dělal na jejich místě. A taky, co by dělal na místě svý ex. A všech těch žen, které odešly. Napadaj ho nejrůznější odpovědi. A cejtí křivdu. Otázek je spousta.
Robert Gabčo: Pochopil jsem, že mohu vedle ní chodit, že můžu udělat ten krok a být šťastný
Jmenuji se Robert Gabčo, jsem z Břeclavi a je mi 42 let. Jsem toho času ve vazební věznici již pomalu rok. Jsem čísloL3GX6, a touto cestou píši svůj příběh o rodině, vztahu, zklamání. Jako každý malý kluk chce v životě lásku svých rodičů a pokud možno jít správným způsobem a mít ve svém srdci hrdinu otce. Abych ho ctil a byl můj vzor.
Strana 40 z 44