Michal Kerner: Jako blesk z čistého nebe

V této době, kdy jsme všichni ochuzeni o návštěvy, nám vedení věznice umožnilo Skype videohovory s rodinou. Je to ani ne týden, co jsem skypoval s mojí mamkou, byla tam i moje 17letá dcera a můj 3letý syn, abych se alespoň trochu potěšil a povzbudil, že je vidím. Jenže šok, který následoval, mě naprosto ochromil.

Viliam Ondrejka: Zrozen z pekla

Zrozen z pekla

Rodina – toto slovo zná každý. Ať se jedná o nevzdělaného Roma nebo i inženýra atomové fyziky. Je to základ našeho šťastného a dobrého života. Jsou ale i tací, kteří vědí, co to rodina je, ale jejich život je stejný jako život osamělého vlka. Víte, co to rodina je, vidíte ve svém okolí, jak rodina funguje, tiše jim ve skrytu duše závidíte, ale nemáte ji. Tehdy si, po tom všem, uvědomíte, jak je rodina důležitá, jak vám pomáhá a vás trápí a nesmírně bolí, že ji nemáte. Nemáte totiž nikoho. Jste sám. A to je můj případ.

Zdeněk Ladič: Za branou je pro mě pouto, který už nikdy neroztrhnu

Jmenuju se Zdeněk Ladič , je mi 34 let a pocházím ze Štětí. Mám syna a dceru, výbornou mamku a tátu a samozřejmě čtyři blázniví sourozence. Dva bratry a dvě sestry. Pocházím z dobré rodiny a já jsem ta černá ovce, která je skoro v každé rodině. Dostal jsem 12 let za loupež a do konce mi zbývá půl roku. Udělal jsem tolik špatností, že si to nedokážete představit. Kradl jsem a loupil a bral drogy. Jestli jsme nevinný? Určitě ne.

Robert: při druhé návštěvě se za mnou syn rozběhl, řekl „ahoj tatínku“ a políbil mě

Po mém uvěznění jsem přišel  o kontakt s dětmi. Kontaktoval jsem proto spolek Za branou, aby mi pomohli kontakt s dětmi obnovit. Díky radám, známkám i kreditu na volání z vězení od nich jsem postupně docílil toho, že jsem měl návštěvy dětí z dětského domova.