Jsem tu já a je tu se mnou on!

Oba dva držíme stejný tón, cestou realitou,

psychickou debilitou, která tě táhne s sebou,

níž a níž, tak kdy si to brácho uvědomíš, že

to není tak, jak to vypadá!

Ono se může zdát, že taková kapka je vlastně NIC oproti oceánu VŠEHO. Co když je ale ta kapka uroněna samotnou prozřetelností? To pak může být tou poslední, která způsobí vylití oceánu a ten pak všechno uklidí a zaleje, třeba i ty donekonečna vyšlapané stezky bludných kruhů a smyček. Tak, jako i té, v níž jsem uvykla Já – smyčce mého nekončícího trápení ve spárech pijatiky. Ta smyčka se mi už dost stahovala u krku.

Vaší žádosti o podmíněné propuštění soud vyhověl, jste propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, kde jste byl umístěn za trestný čin výroba a nakládání s omamnými látkami a jedy, kdy za pomoci prekursorů, tak zvanou českou cestou, byla skutková podstata naplněna.

„Malá oběť“, tak mě nazval můj psycholog ve věznici v Opavě a má můj velký dík, s kterým i jednou umřu. Nikdy na něj nezapomenu, čímž i začnu. Narodila jsem se v úplné rodině. Moje milovaná maminka mě vychovávala, jak mohla. Maminka je bílá a můj otec cikán. To jen, abyste byli v obraze. Ale povahou a výchovou po mamince.